V článku Baron Jomini - O formaci a nasazení pěchoty jsme konstatovali, že Jomini je jediným dobovým teoretikem válečného umění, který se zabýval formacemi, v nichž útočil 18. června 1815 u Waterloo 1. armádní sbor generála Doueta d'Erlon. V posledním Napoleonově tažení sehrál důležitou roli maršál Ney. Mj. autor zajímavých Vojenských studií, které možná, nepřímo, nabízejí odpověď na otázku, kdo nešťastné kolony od Waterloo vymyslel.
Během versináže výstavy Znaim/Znojmo 1809 jsme se dostali mj. k otázce, co vlastně pěchotní pušky na přelomu 18. a 19. století vydržely, jakou zátěž snesly. Neexistuje patrně lepší pramen poznání než Gassendiho Aide-Mémoire à l'usage des officiers d'artillerie de France, vydaný v několika vydáních v průběhu první poloviny 19. století.
„Bratranec, obsaďte a dobyte mi už to nepríjemné a prekliate predmostie!“ – Napoleon
Arciknieža rakúske, princ uhorský, kráľovský miestodržiteľ a palatín uhorský. Mladší brat kráľa Františka, arcikniežaťa Ferdinanda Modenského. Starší brat arcikniežat Karola Ľudovíta, Jozefa Antona a Jána Krstiteľa. Nominálny veliteľ uhorskej kráľovskej insurekcie. Plukovník, majiteľ husárskeho pluku č. 2 .
C. k. poľný podmaršal, vrchný brigadier uhorskej insurekcie, mecén hornouhorských evanjelikov.
Útočná kolona francouzské pěchoty koaličních (revolučních a napoleonských) válek let 1792-1815 je atraktivní téma. Jednak tedy věcně, technicky, takticky. A jednak symbolicky, terminologicky a s přesahem do vojenskohistorických legend a pověstí, které živí, již stovky let, autoři, kteří čím méně si chtějí dát práci se studiem pramenů a systému formací a manévru pěchoty přelomu 18. a 19. století, tím více mu rozumějí.
Joseph Müller, narozený 31. ledna 1779 v Liberci, jeden z několika synů truhláře, vstoupil v roce 1803 z touhy po vojenském suknu jako čtyřiadvacetiletý k řadovému pěšímu pluku IR24 Auersperg, odkud byl po zhruba půl roce služby přeložen kvůli urostlé postavě ke kyrysnickému pluku KR4 Kronprinz Ferdinand.
Antoine Henri, baron de Jomini (6. března 1779 – 22. března 1869) je jedním z nejznámějších teoretiků vojenského umění první poloviny 19. století opírající své závěry o zkušenosti, spíše nepřímé, z koaličních válek let 1792-1815, a o službu v ruské armádě. Jeho Le Précis de l’art de la guerre je hojně citovaným dílem. Nabízíme velmi kritické zhodnocení pasáží týkajících se malé pěchotní taktiky. Jde o první část dvojdílného článku, jehož cílem je nabídnout odpověď na otázku odpovědnosti za neblahé formace hlubokých kolon francouzského 1. armádního sboru u Waterloo. A je současně výzvou k diskusi, a jako takový možná kritický až příliš, provokující.
Filip Jakub Pešek, narozený 1. května 1785 v Todicích na Jílovsku (dnes součást Velkých Popovic), se vyučil tkalcem, dokonce se stal mistrem a dařilo se mu prý tak dobře, až to vzbudilo závist sousedů. Dne 16. července 1805 byl nuceně odveden, jak sám píše, „k císařskému královskému arciknížete Rainera pěšímu pluku“, s nímž pochodoval do Bavor, do války s císařem Napoleonem, kterou mu Habsburk František II. právě vyhlásil.
Francouzských, anglických, ruských i německých pamětí na války s revoluční a napoleonskou Francií se zachovalo bezpočtu, v habsburské monarchii, která se v těchto bojích bila nejdéle, jich ale vzniklo překvapivě poskrovnu a vzpomínek vojáků z českých zemí je jak šafránu.