II. Vojenská historie

Dělostřelectvo napoleonských válek – o (francouzských) polních dělech a munici

Víte, že (polní) dělostřelectvo nepoužívalo trojí druh munice: koule, granáty a kartáče, ale že polní dělostřelectvo střílelo v době bitvy u Slavkova šesti druhy projektilů, francouzské dělostřelectvo pěti. A že jiné projektily vystřelují kanóny, jiné houfnice? A víte, že se granáty nestřílelo proti "rozptýleným jednotkám"?

Dělostřelectvo napoleonských válek – o (francouzských) polních houfnicích

Podle Bardinova Slovníku pozemního vojska je houfnice (obusier) "horizonátlním moždířem, na kolech, nebo krátký kanón, s komorou stejného tvaru jako má moždíř; její konstrukce nedovoluje vyšší prachovou nálož než desetinu hmotnosti projektilu, čehož účelem je pálit s odskoky s nevelkým náměrem. Tento válečný prostředek je nezbytným pro pěchotu, jde-li o útok proti redutám nebo jiným polním opevněním, vesnicím, oddílu jezdectva; podle potřeby vystřeluje zápalné koule, kartáče hrubé i lehké, nebo granáty (obus)."

Karol Jozef, gróf Hadik z Futaku – slávny syn slávneho otca

Bol to druhorodený syn presláveného uhorského husárskeho veliteľa a národného hrdinu, poľného maršala a ríšskeho grófa Andreja, grófa z Futaku, ktorý sa v časoch sedemročnej vojny po celom svete preslávil svojim nečakaným a úspešným výpadom poza pruské tylo proti Berlínu.

Alvinči v uniforme plukovníka pešieho pluku č. 19

Jozef, slobodný pán Alvinči z Berbereku

Cisársko-kráľovský poľný maršal, predseda Dvorskej vojenskej komisie pre reformu rakúskej cisárskej armády, veliaci generál v Uhorsku. Významný vojenský mysliteľ a pedagóg. Majiteľ c. k. pešieho pluku č. 19.

Francouzské armády – velení a pojmenování (1795-1803)

Chronologický přehled vývoje armád Francouzské republiky v letech 1795-1803, jejich pojmenování a jejich velitelé.

O počátku vzniku prvotní péče o zraněného vojáka a jeho odsunu z bojiště

Jak to bylo s odsuny zraněných před dobou slavných létajících ambulancí Dominiqua Larreye a "würstwagenů" Pierra Percyho? V počátku vzniku prvotní péče o zraněného vojáka a jeho odsunu z bojiště? Vysvětlují další řádky.

30. pluk řadové pěchoty na Moravě po bitvě u Znojma roku 1809

V minulých měsících proběhly vzpomínkové akce k příležitosti 210.výročí války roku 1809, jejichž vrcholem byla vzpomínková akce na bitvu u Znojma konaná v Únanově 10.-14.7 2019. Pojďme se podívat, kde byl a co po bitvě u Znojma v roce 1809 dělal 30. pluk řadové pěchoty, jehož voltižérskou rotu 1. batalionu představuje SPVH Veselí nad Moravou.

Taktika francouzské pěchoty – o smíšené sestavě (ordre mixte)

V článku o Jominiho formacích a nasazení pěchoty je odstavec, který zopakujeme a rozvineme. Týká se smíšené sestavy pěchoty, a sice v úzce definované formě jednoho rozvinutého batalionu, který vede boj palbou, a dvou batalionů v útočných kolonách za jeho křídly (případně dokonce vyrovnané s tímto batalionem čelem na stejné linii), které následně napadají otřesného protivníka bodákovým útokem, ať už ofenzívní akcí, nebo v obraně protiútokem.

Bitva u Waterloo – Maršál Ney a jeho Vojenské studie

V článku Baron Jomini - O formaci a nasazení pěchoty jsme konstatovali, že Jomini je jediným dobovým teoretikem válečného umění, který se zabýval formacemi, v nichž útočil 18. června 1815 u Waterloo 1. armádní sbor generála Doueta d'Erlon. V posledním Napoleonově tažení sehrál důležitou roli maršál Ney. Mj. autor zajímavých Vojenských studií, které možná, nepřímo, nabízejí odpověď na otázku, kdo nešťastné kolony od Waterloo vymyslel.

O francouzských pěchotních puškách, prachu a olovu

Během versináže výstavy Znaim/Znojmo 1809 jsme se dostali mj. k otázce, co vlastně pěchotní pušky na přelomu 18. a 19. století vydržely, jakou zátěž snesly. Neexistuje patrně lepší pramen poznání než Gassendiho Aide-Mémoire à l'usage des officiers d'artillerie de France, vydaný v několika vydáních v průběhu první poloviny 19. století.